Helena Hronová je hostitelskou matkou. V rámci projektu ASF letos pečuje o studenta Angela z Itálie.

V pondělí 27. srpna jdu budit Angela, ale už je vzhůru, oblečený a čeká, až přijdu. Když vstoupím do jeho pokoje, zažívám šok. Postel je vzorně ustlaná a pyžamo složené, za to by se nemusela stydět ani pokojská z pětihvězdičkového hotelu! Hned Angela chválím a jdeme snídat. Během dopoledne zařizujeme vše potřebné: českou kartu do telefonu, foto na průkazku a návštěvu ve škole - na gymnáziu v Nové Pace.

Aktivity
Po návratu do Bělohradu potkáváme Káju Finka, tak hned domlouvám Angelovy fotbalové tréninky. Pěkně se povedlo všechno vyřídit!
Následující den navštíví Angela belgická studentka Lieselotte, která je u rodiny Vitvarových v Nové Pace, a na oplátku ho zve na grilování, uspořádané její hostitelskou sestrou.

Ve čtvrtek se Angelo vydává vlakem do Hradce, kde se chce setkat s ostatními studenty AFS. Obě cesty zvládl, je to šikulka.

O víkendových dnech navštíví naši rodinu spousta mých pražských přátel. Středem zájmu je samozřejmě nový člen naší rodiny. Každý se snaží si s ním alespoň trošku popovídat a dostáváme pozvání strávit některý víkend v Praze. Všichni se shodují, jaký je Angelo milý a přátelský, a já jsem jako správná matka patřičně pyšná. Mio dolce ragazzo!

V neděli navečer Angelo přichází celý pobledlý a svěřuje se, že je nervózní a bojí se, jaké to bude ve škole. Chlácholím ho, ale chápu, je to další krok do neznáma. Vyptávám se na rodinu a Itálii, Angelo se rozpovídá a aspoň na chvíli zapomíná na svoje obavy.

Pondělí. Je první den školy. Snídáme všichni společně, Angelo i Patrik vypadají klidně a odhodlaně. Loučím se s nimi s přáním, ať se jim celý rok dobře daří!

V úterý jsme s Angelem chvilku po večeři poseděli a povídali si, když kolem prochází čímsi rozčilený Jarda a pěkně od plic si uleví. Po chvíli za mnou přichází Angelo do kuchyně a ptá se „Co znamená..." a zaškobrtne o tu skupinu souhlásek. "Slyším to ve vlaku, ve škole."

Jsem trochu na rozpacích. „Víš, Angelo, to slovo není slušné." Volám na syna: „ Jak to vysvětlíme?" „Já nevím," odpovídá Patrik, ale sedí u počítače, a tak si hravě poradí. A za chvíli se rozléhá pokojem ono slovo, které i v italštině zní docela jadrně. Angelo se šťastně rozesměje, že konečně ví, a my se vesele smějeme s ním. Dnes večer mi můj hostitelský syn udělal velkou radost. Poprvé za tu dobu, co je tady, se nezeptal, jestli se smí jít osprchovat. Snad se konečně u nás začal cítit jako doma.

Převzato z Jičínského deníku