FAUNA 3 Aby byl výčet živočichů co nejúplnější, neměli bychom opomenout skupinu savců. Z těch nejméně nápadných bychom měli připomenout alespoň rejska obecného. Zato však ježci západní i východní, kteří se zde vyskytují v dosud celkem hojném počtu, příliš nenápadní nejsou a spíše naopak na sebe hlasitým funěním, dupáním a lomozením v listí každého upozorní. Louky u rybníků představují ideální životní prostor pro krtka, křoviny obývají myšice a norníci rudní, na březích rybníků si staví svá kulovitá hnízda myška drobná. za soumraku, kdy okraje rybníků začnou patřit hodujícím ondatrám a nepříliš obratným hryzcům vodním, začnou na pastvu vycházet první srnky.
Spatřit, případně zaslechnout, můžeme i tlupu divokých prasat, občas sem zavítají i uměle vysazení jelenci virginští neboli dlouhoocasí. V tuto dobu také stopy hopkajících zajíců lačně očichávají lišky, kdežto podrobných hlodavcích a hnízdech ptáků začnou pátrat hbité lasice kolčavy i mrštní hranostajové a koruny stromů ožijí akrobacií kun lesních. To však již nastávající noc patří také netopýrům. Těsně nad hladinou můžeme spatřit poletovat netopýra vodního a hvízdavého, vzdušný prostor ve větších výškách pak patří převážně netopýru rezavému, velkému a ušatému. Noční atmosféru patřičně podbarvují hlasy sov, nejčastěji puštíka obecného a kalouse ušatého, v poslední době však i výra velkého. To však už bývá i ten největší pozorovatel a milovník přírody znaven prožitým dnem, a přeplněn nezapomenutelnými zážitky, odchází za nočního chladu spokojeně domů, aby po krátkém odpočinku znovu mohl spěchat radovat se z rozmanitosti a pestrosti přírody naší vlasti.
FAUNA 4 Začátkem května, kdy špačkové už mají odpískané své písničky a začínají hnízdit, by se každý obyvatel Bělohradu měl vypravit na nedaleký Kulatý vrch, který nalezne severozápadně od města. V tuto dobu totiž přichází ten pravý čas, kdy můžeme spatřit ten nejúžasnější odstín svěže zelené barvy, jakou je schopna čarokrásná příroda vykouzlit. Jako na povel se rozevřou nalité lepkavé pupeny buku lesního, aby nevinné, v tu chvíli křehké a slabounké, téměř průhledné listy až do podzimu zastínily vše, co je pod nimi. Ano, rozložité buky se natrvalo ujaly své vlády. Každoročně se opakující obraz se stal v našem kraji velkou vzácností. Pravých bučin, které kdysi tvořily dominantní lesní porosty v krajině na sever od Lázní Bělohradu, je poskrovnu. A na jedli, která byla neodmyslitelnou průvodkyní buku, už člověk dnes téměř nenarazí. Dnes máme lesy tvořené hlavně smrkem, který byl do našich poloh uměle rozšířen člověkem.
Ještě štěstí, že nám alespoň zůstala Kamenná Hůra pod Kulatým vrchem, abychom si mohli alespoň představit, jak asi mohly naše hvozdy vypadat dříve. Pojďme se na ni proto spolu vypravit… Nejlépe, když se vypravíme z Horní Nové vsi po modré turistické značce: ta nás zavede až na hřeben samotné Hůry. Tam modrou turistickou značku opustíme a vydáme se doprava lesní cestou, jež vede pod vrcholem Kulatého vrchu a pokračuje dál po vrstevnici až směrem ke Vřesníku. Hned po živé zelené barvě nás jistě upoutá rozličná kulisa ptačích hlasů. Asi největším křiklounem, který na nás pohvizduje z korun stromů, je brhlík lesní. Brhlíci zrovna totiž hledají místa, kde by založili rodinu. Nejmilejší jsou jim různorodé dutiny ve stromech, přičemž vletový otvor si rafinovaně oblepí směsí slin a jílu natolik, že zůstane jen malý otvůrek, kterým se protáhnou jen oni sami. Perfektně se tak opevní před nájezdy lačných kun a jiných nepřátel. Další z velkých křiklounů jsou jako vrána velcí datli černí.
Pokud přírody neznalý návštěvník spatří poprvé v životě datla, bývá mnohdy překvapen jeho velikostí. Až do té chvíle totiž považoval za „datla“ o hodně běžnějšího, ale hlavně o polovinu menšího strakapouda. Datlů černých je na Hůře dost, nalézají zde totiž optimální podmínky. Vytesávají si do silnějších stromů velké dutiny, ve kterých potom hnízdí. Protože každý rok si většinou vytesávají dutinu novou, jsou některé stromy jejich domovy doslova prošpikovány. To však neznamená, že by o tato obydlí nebyl zájem. Spíše naopak, datlí dutiny jdou na dračku. Velký zájem o ně mají již zmiňovaní brhlíci, ovšem v dutinách hnízdí i sýkory (na Hůře hlavně sýkora koňadra, modřinka, babka a úhelníček) a špačci. Avšak v dutinách můžeme nalézt i vzácnější hnízdiče. Je to zejména vzácný a ohrožený holub doupňák. Tento dříve běžný holub, který se ozývá zádumčivým houkáním, z našich lesů vymizel. Hlavní důvod jeho ústupu byla již zmiňovaná přeměna původních lesů na smrkové monokultury, ovšem svoji roli zde jistě hrál i nedostatek doupných stromů. Proto se tito ptáci udrželi jen na několika málo místech a Hůra je jedním z nich. Dále byli tito holuby zjištěni v Kalském údolí a v údolí Bystřice před Vidoní. Aby mohli tito holubi znovu osídlit naše lesy, vyvěšují pro ně pracovníci z Českého svazu ochránců přírody v Jaroměři speciální budky. Holub doupňák totiž příliš nevyhledává klasické hranaté budky, ale rád se stěhuje do budek válcovitých. Ty se vyrábí z přírodních kmenů, nebo ze specielně upravených latí. Budky už jsou vyvěšeny nejen na Hůře, ale i na dalších lokalitách, kde doupňáci žijí nebo by žít mohli.
Ještě bychom neměli zapomenout na dva poslední obyvatele dutin. Tím prvním je elegantní černobílý lejsek černohlavý, který hnízdí na Hůře v počtu asi třech párů. Druhého ptáka se zatím i přes intenzivní ornitologický průzkum v těchto místech prokázat nepodařilo, ačkoliv by mohl i on nalézt ve zdejší bučině optimální podmínky. Jedná se o sýce rousného, vzácnou sovu horských a podhorských oblastí, která se v poslední době začíná objevovat i v nižších polohách. Prozatím se večer můžeme setkat jen s houkáním puštíka obecného a výra velkého, kteří zde hnízdí. Rozmilounký lejsek malý je rovněž jednou vzácností, která by se mohla v tomto lese vyskytovat, ale zatím ho zde ještě nikdo nezjistil.
Z ostatních ptáků se můžeme potkat ještě s kukačkou obecnou, kání lesní, krahujcem obecným, krkavcem velkým, sojkou obecnou, budníčkem lesním, drozdem zpěvným i brávníkem, svá hnízda si na skrytých místech staví i vzácný čáp černý.
U potůčku se můžeme setkat se střízlíkem obecným, v místech s trochou podrostu i s pěnicí černohlavou, budníčkem menším a červenkou obecnou. Protože světla je ve spodních patrech bučin poskrovnu, roste zde proto i málo rostlin. Toto má za následek i poměrně chudou skladbu bezobratlých živočichů. Početně se můžeme setkat jen s některými zástupci střevlíků, staré a trouchnivějící kmeny pak využívají ke svému vývoji někteří brouci. Z obojživelníků se můžeme setkat jen se skokanem hnědým a z plazů zase pouze se slepýšem křehkým. Jestliže se projdeme lesem až k Brtvi a odtud půjdeme kolem Pardoubku zpět do Bělohradu, bude naše srdce jistě veselé z hezké procházky.
Bělohradské listy 3/2003, roč. III.