Karel Moor

skladatel a dirigent,  
                           narozený 26. prosince 1873 v Lázních Bělohradě.
 12. září 1912 postihla Karla Moora velká katastrofa. Vyhořela jeho vila a v ní shořelo všecko, co ke své profesi potřeboval – nový klavír, divadelní garderoby, divadelní archiv, partitura skoro hotové opery a další partitury. V tomto neštěstí mu podal pomocnou  ruku jeho bývalý profesor Karel Stecker: „V Dalmacii je uprázdněné místo sbormistra chorvatského zpěváckého spolku „Zoranič“ v Zadaru. Je dobře placené a pro Vás by bylo teď lékem, protože byste měl zaměstnání a k tomu slunce i moře..“ Aby zachránil holé živobytí Moor přijal a v Dalmacii jej přivítali s otevřenou náručí. V Zadaru jej však potkaly další problémy a komplikace včetně rozchodu se svou první ženou Karlou a tak se po krátké době sbormistrovství v Zoraniči vzdal.
 V březnu 1913 mu profesor Tittelbach nabídl místo sbormistra „Zpěváckého spolku španělských
Židů“ v Bělehradě. Sbor měl dohromady asi 80 členů a členek většinou krásných hlasů. Moor s tímto sborem nastudoval řadu oper. Bohužel však vypukla první světová válka a to zmařilo jeho plány a naděje. Následovaly těžké válečné útrapy, bída, živoření,  tyfus. Zdálo se, že se celé Srbsko stane pustým hřbitovem. Dostává se až k řecko-bulharským hranicím na srbské gymnazium do Štipu.
Pro těžké národnostní nešváry, rozpoutané mezi Srby, Makedonci, Bulhary a Turky Štip opouští a odjíždí do Skoplje, kde ho zastihla divoká bitva mezi Srby a Turky. Těžce onemocněl, poté se vrací
domů, do Čech. Dlouho se léčí v sanatoriu, potom přijímá místo kapelníka v Rakousku v Braunau na Inu. Intriky a poměry jej ženou zpátky domů, přijímá místo v Moravské Ostravě, ale ani tam se dlouho nezdrží. Válečné poměry a neklid jej znovu ženou na jih, do Lublaně. Když byl vyzván, aby si
do Lublaně převezl rodinu, nastává v českých zemích 28. října převrat a po prohlášení samostatné Republiky československé je mu zabráněno opustit zemi.
       Věnuje se operetní činnosti, představení však mají malou návštěvnost, opět se dostavuje bída
a hlad. V době VII. všesokolského sletu mu Nicola Videk z Dalmacie nabízí místo sbormistra v Sinje.
Přijímá, a 16. července 1920 tam odjíždí a uzavírá s ředitelstvím smlouvu. Sinjský „Sokol“ měl smíšený pěvecký sbor, svou hudbu a dorost. Moor je však brzy zoufalý z nedisciplinovanosti hudebníků, neúčasti na zkouškách a malého zájmu publika. Zdálo se mu,  že lepší podmínky najde ve zpěváckém spolku „Zvonimir“ ve Splitu. Na doporučení českého konzula tam přijímá  místo sbormistra. I tady  se však setkává s liknavostí a nedocházením do zkoušek.K plánovanému koncertu nedochází a Moor, finančně zdecimovaný a psychicky zdeptán, dostává výpověď. Krátce se věnuje tamburašskému sboru v Sučurci, leč nebyla to práce, která by uživila jeho i rodinu. Z nouze mu pomohl přítel Lukinič, který mu sehnal místo sbormistra chorvatského zpěváckého spolku „Trebevič“ v Sarajevu. Tak jako na předešlých štacích i zde Moor neřídí jenom sbor, ale také pilně komponuje.
 Bphužel se u Moora začínají projevovat příznaky duševní únavy a skleslosti. Nepřišlo to náhle.
Již dříve se jej zmocňovala umdlenost, nechuť, stesk a bolest. Obrovské strádání, bída, hlad,
nemoce, existenční nejistota – to vše se zapsalo na jeho zdraví a jeho chorobu to podpořilo. Moor končí v cizině svou dlouholetou sbormistrovskou epizodu a 23. října 1922 se vrací zpět do vlasti.
Zesnul po delší nemoci, dne 30. března 1945, ve věku 72 let.
     
                                                      Zdeněk Prchal