Vítězslav Fr. Hlaváč

Vítězslav Fr. Hlaváč a jeho muzeum

      Tento bělohradský rodák (19. 8. 1899) se od malička zajímal o přírodu. Po maturitě na učitelském ústavu v Jičíně učil devět let na školách v pohraničí a veškerý čas i finance věnoval sběru přírodnin. V letech 1921 a 1922 uspořádal v Lázních Bělohradě výstavy, které se setkaly s velkým úspěchem, a staly se základem pro vznik „Hlaváčova přírodovědeckého musea“. Na konci dvacátých let minulého století se stal správcem brtevské školy a o to více se mohl věnovat svému muzeu v domě č.p. 37 na bělohradském Masarykově náměstí.

Ještě před návratem do Bělohradu a Brtve se Vítězslav Fr. Hlaváč podílel na přípravě „Výstavy Severních Čech 1927“ v Mladé Boleslavi, pro kterou připravil obrovskou geologickou mapu severních Čech namalovanou v rozměru 12 m2. Třicet barev ukazovalo návštěvníkům rozložení útvarů a petrografických poměrů v tomto území. Dnes je mapa uložena v muzeu v Hradci Králové.
V roce 1927 se Hlaváč také seznámil s prof. Cyrilem Purkyně. Tento geolog podobně jako Dr. Frič kolem sebe soustřeďoval soudobé přírodopisce. Purkyně se zabýval otázkou podkrkonošského permu a z toho důvodu jezdil do Lázní Bělohradu. „Poprvé jsem se s ním setkal v Lázeňském hotelu. Přijal tehdy moje pozvání k návštěvě mého musea. Tento den byl mezníkem v mé museologické a přírodovědecké práci,“ vzpomíná Hlaváč ve svém životopise. „Purkyně byl úplně překvapen tím, co viděl. Řekl, že mně chybí jen vycpaný slon.“ Cyril Purkyně poté Hlaváče velmi podporoval, posílal mu spisy a jako redaktor Časopisu Národního musea mu ve třicátých letech vydal několik prací jako např. Měkkýši bělohradsko-miletínské synklinály v Podzvičinsku a Malakozoologická fauna jihozápadního Podkrkonoší, zvláště Bělohradska.
Za Purkyněm jezdili do Bělohradu další přírodopisci Národního muzea. Navštěvovali i Hlaváče a použili jeho sbírek jako pramenů pro své práce. Hlaváčova krásná sbírka minerálů z Hřídelecké horky značně přispěla k práci Dr. Fr. Ulricha Nerosty hřídelecké horky u Lázní Bělohradu, paleontologické oddělení Hlaváčových sbírek pak využili Dr. Zázvorka a Dr. Soukup v práci Paleontologie křídy na Bělohradsku.
Velikým Hlaváčovým úspěchem bylo uskutečnění jeho myšlenky na uspořádání „Jubilejní výstavy vědy, umění a písemnictví“ v Lázních Bělohradě v roce 1935 k 50letému výročí vzniku slatinných lázní. Na této výstavě instaloval jeden z největších sálů „Přírodověda Podzvičínska“. „Dr. Purkyně, když přišel do mého sálu, měl slzy v očích. Výstavou byl nadšen i univ. prof. Dr. Frant. Ulrich.“
V té době se v Hradci Králové ustavil Zemědělský ústav pro kulturní a hospodářské povznesení severovýchodních Čech. Předsedou přírodovědecké sekce se stal právě prof. Dr. František Ulrich a Vítězslav Hlaváč byl zvolen jejím jednatelem. V roce 1938 podal Hlaváč námět na vybudování přírodovědeckého muzea severovýchodních Čech a zřízení Vlastivědné společnosti. Tento námět propagoval v tisku a pořádáním výstav, např. instaloval sál přírodovědy na „Výstavě 38 Náchod“.
Dr. Ulrich na Hlaváče naléhal, aby svoje přírodovědecké muzeum přestěhoval z Lázní Bělohradu do Hradce Králové a nakonec zařídil i jeho přemístění do školy v Černožicích. Zemědělský ústav získal od městské rady Hradce Králové starou radnici na Malém náměstí. Tuto adaptoval a připravil pro Hlaváčovy sbírky. „Konečně nadešel den, kdy jsem definitivně opustil rodiště a začal stěhovati museum. Ohromné auto východočeských elektráren několikrát se vracelo do Bělohradu a zpět pro nový náklad. Konečně jsem vše převezl, vybalil a shledal, že nebylo nic poškozeno. Plán o umístění jednotlivých oddělení jsem měl předem připraven, a proto bylo již lehké rozestavování skříní,“ popsal stěhování svého muzea Vítězslav Fr. Hlaváč.
Stěhování muzea se věnovaly sdělovací prostředky, které zdůrazňovaly, že „celé pohádkové bohatství velkolepých sbírek je dílem jediného člověka, který celý svůj život zasvětil nezištně vědě, a při tom, že sbírky představují milionovou hodnotu, zůstal jen skromným, ale zaníceným mužem práce, mravenčí píle a bezpříkladné houževnatosti“.
Slavnostní otevření muzea se uskutečnilo 2. července 1939. Velký sál čtenářské besedy na Malém náměstí v Hradci Králové do posledního místečka zaplnili návštěvníci, kteří vyslechli projevy slavnostních řečníků. Dr. Ulrich věnoval velkou část svého projevu osobě V. Hlaváče: „Neváhám prohlásiti, že by dlouho ještě náš plán na zřízení musea zůstal neuskutečněn, kdyby mne dobrý osud nebyl seznámil s přítelem Vítězslavem Fr. Hlaváčem, dosud učitelem na jednotřídce v Brtvi u Lázní Bělohradu. To, co dnes v museu uvidíte, jest především plod jeho mravenčí píle a vytrvalosti, výsledek mnohaleté trpělivé práce, spojené leckdy s odříkáním toho, čemu se říká životní pohodlí a vychutnání života.“ Vítězslav Fr. Hlaváč nastínil ve svém projevu svůj další závazek: „Vím, že každé dílo má své nedostatky a svůj vývoj, a prosím proto vážené shromáždění, aby při prohlídce musejních sbírek bylo k mé práci shovívavé a mezery, anebo nedostatky, které tu a tam v odděleních ještě jsou, posuzovalo s tím vědomím, že byly tyto výstavní sbírky budovány jednotlivcem, často za velmi těžkých poměrů. Vynasnažím se, abych v blízké budoucnosti vše zdokonalil a doplnil.“
Další činnost muzea ochromila okupace. Vítězslav Hlaváč ale v muzeu pracoval dále, navštěvovalo ho i mnoho přátel a celkově se snažil, aby studentům přírodopiscům nahradil uzavření vysokých škol.
Po květnu 1945 se V. Hlaváč těšil, že bude realizovat svůj plán na zvelebení a rozšíření muzea. Brzy se ale proti němu postavil zaměstnanec městského úřadu O. Komárek, který se vetřel do přízně vysokoškolských profesorů na nově otevřené lékařské fakultě. „O jejich jednání jsem neměl ani tušení. Vše se dělo v největší tajnosti,“ vzpomíná V. Hlaváč. Další osud svých sbírek popisuje Hlaváč ve svých vzpomínkách: „Jednoho dne se ke mně dostavil student J. Vodička a ukázal mně lístek, v němž mu O. Komárek oznamuje, že jsem byl zproštěn funkce ředitele musea. Odebral jsem se ihned k předsedovi Dr. Němcovi a žádal ho o vysvětlení. Ohradil jsem se proti takovému jednání města, neboť jsem byl vlastně smluvní volontér, vázaný dle smlouvy ku svým sbírkám. Dr. Němec mně ukázal dopis podepsaný O. Komárkem a Dr. Krajníkem, který je snůškou lží a ostouzení psaný formou musejního odborníka, aby budil u laiků dojem o znalosti. Na tuto bezpříkladnou surovost jsem odpověděl dopisem 27. 4. 1947. Moje odpověď však byla jen zbytečností, protože vše byla už jen sehraná komedie se mnou. Nemohl jsem docílit, aby věc byla řádně vyšetřena. Město mně jen nařizovalo, vyhrožovalo a pak se ohánělo tvrzením, že jsem mu sbírky zcela dobrovolně prodal. Nikdy bych ale dobrovolně neprodal sbírky tak těžko budované za cenu i zdraví, a které jsem od jinošských let střádal.“
V. Hlaváč ve svých vzpomínkách dále detailně popisuje hanebný postup MNV Hradec Králové, který ho nejen připravil o celoživotní dílo, ale svým postupem a ponižováním psychicky deptal. Navíc byl v roce 1948 přeložen jako učitel dvoutřídky do Kláštera nad Dědinou u Dobrušky. V roce 1952 došlo k soudnímu projednávání jeho případu. „Nic se nevyřešilo, jednání bylo odročeno. Přesto, že žádná kupní smlouva nebyla uzavřena, poslalo město otci první splátku ve výši 80.000 Kč, která byla uložena u soudu, poněvadž ji nepřijal. Další peníze už město vzhledem k nedokončenému soudnímu jednání neposlalo. Čas ubíhal, přišel rok 1953 a 1. června měnová reforma a znehodnocení vkladů – co ještě dodat?“ vzpomíná Hlaváčova dcera JUDr. Dana Sazimová. „Potom, kdy otec přišel o své muzeum, měl ještě tolik síly a nadšení, že znovu sbíral a také hledal sběratele přírodnin v ČSR, kupoval je od nich, většinou na splátky, zkrátka budoval minimuzeum v bytě v klášterské škole,“ dodává JUDr. Dana Sazimová.
Vítězslav Fr. Hlaváč zemřel po krátké těžké nemoci 29. 4. 1959. Urna s jeho popelem je uložena v urnovém hrobě rodiny Sazimovy a Hlaváčovy v Praze.

Autor děkuje JUDr. Daně Sazimové za poskytnuté informace.

Autor: Pavel Šubr