Emil Buchar

Prof. RNDr. Emil Buchar, DrSc se narodil 4. srpna 1901 v domě č.p. 68 v Horní Nové Vsi. Absolvoval měšťanskou školu a po ní v letech 1915 až 1921 reálku v Nové Pace. V letech 1921 až 1926 studoval astronomii na přírodovědecké fakultě University Karlovy, kde v roce 1927 dosáhl doktorátu. Už předtím odcestoval do Alžíru na hvězdárnu v Bouzareah, kde 17.listopadu 1925 objevil novou planetu kroužící mezi Marsem a Jupiterem, kterou na počest své matky nazval Tynka. Ještě před koncem studií pracoval jako asistent v Astronomickém ústavu Karlovy university.

Po studiích Emil Buchar nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze, z něhož později vznikl Zeměměřičský úřad. V roce 1945 se habilitoval na Českém vysokém učení technickém na základě rozsáhlé práce „Tížnicové odchylky a geoid v Československu“. V roce 1946 byl jmenován řádným profesorem astronomie a geofyziky na ČVUT v Praze a při ustavení Československé akademie věd v roce 1952 byl zvolen členem korespondentem a byla mu udělena vědecká hodnost doktora matematickofyzikálních věd.

Profesor Buchar se na počátku své vědecké dráhy věnoval hlavně pozorování a výpočtu drah dvojhvězd a planetek. V pozdějších letech se věnoval i pozorování komet a nezávisle objevil kometu 1939 III. Za působení ve Vojenském zeměpisném ústavu se zabýval geodetickou astronomií, především určováním zeměpisných souřadnic trigonometrických bodů základní sítě. K měření byl používán Nušlův-Fričův cirkumzenitál, který Buchar významně zdokonalil. Po válce, za působení na ČVUT, pak zkonstruoval kromě jiných přístrojů velký cirkumzenitál a vypracoval metodu výpočtu zeměpisných souřadnic. Tímto přístrojem bylo možné s vysokou přesností určovat pohyby zemských pólů a změny rotace Země, což byla další oblast zájmu prof. Buchara. V době prvních umělých družic Země odvodil z pohybu satelitů zploštění Země a podstatně zpřesnil do té doby platné hodnoty. Zabýval se i stabilitou drah umělých družic Měsíce a drahami sond k planetám Merkuru a Venuši, jakož i teorií využití geodetických družic. Pozoroval také řadu zatmění Měsíce.

Významná byla i pedagogická a organizační činnost prof. Buchara na ČVUT. Podílel se na výchově celé řady našich geodetů a vědeckých pracovníků. Vydal vysokoškolská skripta a učebnici sférické astronomie. Byl vedoucím Astronomické observatoře ČVUT, v roce 1948 byl jmenován děkanem Vysoké školy speciálních nauk ČVUT a později byl řadu let vedoucím katedry vyšší geodézie, astronomie a základů geofyziky. Mnoho práce vykonal prof. Buchar i jako člen Československého národního komitétu pro COSPAR, člen vědeckého kolegia astronomie, geofyziky, geodézie a meteorologie ČSAV, člen astronautické komise ČSAV, člen redakčních rad některých vědeckých časopisů, atd. Jeho práce byla oceněna čestným členstvím Československé astronomické společnosti při ČSAV, čestným členstvím Astronomickogeodetické společnosti Akademie věd SSSR, vyznamenáním Za zásluhy o výstavbu, medailemi Felberovou, Keplerovou, Kopernikovou a Hájkovou, čestnou plaketou ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo a Řádem práce.

Profesor Emil Buchar zastupoval naši republiku v řadě mezinárodních organizací. Byl členem Mezinárodní astronomické unie a několika jejích komisí, clenem Mezinárodní astronautické akademie, členem byra a exekutivního výboru COSPAR a členem Mezinárodní astronautické unie.

Profesor Emil Buchar zemřel 20. září 1979 v Příbrami po těžké chorobě. Časopis „Říše hvězd“ tehdy přinesl článek o prof. Bucharovi, v němž bylo uvedeno: „Odešel významný odborník v oboru astronomie a geodézie, zkušený vysokoškolský učitel a především dobrý člověk“. V září 1984 objevil astronom A.Mrkos z observatoře na Kleti planetku označenou 1984 RH, kterou na jeho paměť nazval Emil Buchar.