Uplynulo 31 let od smrti spisovatelky a autorky knih pro děti a mládež Leontýny Mašínové (*16. března 1882). Zemřela 10. února 1975 ve věku téměř třiadevadesáti let.

Po maturitě na učitelském ústavu učila postupně v Jeseníku, Loučeni a v Pečkách, v roce 1923 natrvalo zakotvila v Lázních Bělohradě. Zdravotní potíže ji přinutily odejít po sedmi letech do důchodu. Od té doby se mohla plně věnovat literární tvorbě.

 Během svého života vydala na čtyři desítky dětských knížek. Najdeme mezi nimi loutkové hry, pohádky, legendy a pověsti. Jmenujme některé: Z dávných dob a Staré pověsti a legendy.

 Své pedagogické zkušenosti zúročila v překrásných verších určených malým školákům. Často je ilustrovala Marie Fischerová – Kvěchová. Z její tvorby pro dospělé je nejznámější trilogie o životě Jana Ámose Komenského, Nesmrtelný poutník.

S láskou a obrovskou pílí se dala do shromažďování českých souznačných slov, kterých nastřádala nesmírné množství.

Jejím velkým přáním bylo dočkat se vydání Slovníku českým synonym. Bohužel, do dnešního dne toto cenné dílo nevyšlo a rozsáhlý rukopis je uložen v archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech.

V předmluvě k chystanému vydání autorka mimo jiné píše: ,,...Nikdo na světě by nemohl o některém slovníku vážně tvrdit, že je úplný. Jazyk každého vzdělaného národa je moře ustavičně se prohlubující a šířící.

Prohlubuje se přičiněním básníků, kteří se snaží najít nejpřiléhavější slovo pro vyjádření citů, dojmů a postřehů; vynálezců, hledajících označení svých výmyslů; vědců, pátrajících po vhodných názvech svých výzkumů; pracovníků ve všech oborech lidské činnosti. Jazyky se však nejen prohlubují, ale také šíří. Přitékají do nich vody z cizích pramenů. Přibývá slov mezinárodních.

Čeština přijala za své všechny kilometry, motory, auta i trilobity. Ubohá naše mateřština však chorobně bubří vinou ješitníků. Ti šperkují své řečnické výkony a články záplavou slov cizího původu docela zbytečně. Onehdy jsem spočítala v článku o 224 krátkých řádcích 259 slov cizího původu... Hyne-li jazyk, hyne duše národa...“

Leontýna Mašínová odpočívá na hřbitově na Byšičkách u Lázní Bělohradu.

převzato z Jičínského deníku