Alois Mindl

První bělohradský lázeňský lékař MUDr. Alois Mindl

Tři osoby mají největší zásluhu na vzniku bělohradských lázní: major Schubert, který upozornil na mohutné ložisko rašeliny v bělohradské Bažantnici; hraběnka Anna z Asseburgu, která v roce 1883 koupila bělohradské panství, začala s místní rašelinou provádět léčebné pokusy a v roce 1885 založila lázně; a nakonec MUDr. Alois Mindl, zámecký lékař, který připravoval první slatinné koupele a stal se tak prvním lázeňským lékařem.

MUDr. Alois Mindl se narodil v roce 1850 v Sobčicích, studoval na jičínském gymnáziu a na pražské lékařské univerzitě. V roce 1884 se stal lékařem v Bělohradě a už po roce začal připravovat první slatinné koupele v dřevěné budově Na sádkách, kde bylo upraveno šest koupelen. Pověst o léčivosti bělohradské slatiny se rychle šířila, takže v roce 1887 využilo koupele více než 200 pacientů. V roce 1888 byly lázně oficiálně uznány za léčivé a v roce 1891 byl vystavěn nový lázeňský dům ve švýcarském slohu s dvanácti koupelnami.

Doktor Alois Mindl působil v Bělohradě padesát let. Byl nejen výtečný a oblíbený lékař, ale i velmi činorodý občan. V roce 1910 se stal na osm let starostou města, působil v předsednictvu Občanské záložny, spolupracoval s ochotníky a pod jménem U. Bělohradský napsal veršovanou hru „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“. Hra byla s velkým úspěchem provedena 25. února 1900 bělohradskými ochotníky.

Brzy po vypuknutí první světové války postihlo Mindlovu rodinu neštěstí. Jeho syn JUDr. Josef Mindl onemocněl na frontě úplavicí. Otec se za ním vydal s léky, ale syna, který byl nejen právníkem, ale i znamenitým hudebníkem a hudebním kritikem, nezachránil.

Dcera doktora Mindla se provdala za JUDr. Bohuslava Dvořáka a celá rodina, včetně vnuků Bohuslava a Miloše, do Bělohradu pravidelně jezdila. JUDr. Dvořák působil ve Spolku rodáků a přátel Lázní Bělohradu v Praze a pomáhal při přípravě Jubilejní výstavy 1935. První bělohradský lázeňský lékař MUDr. Alois Mindl po 48 letech odešel na odpočinek a v roce 1934 zemřel. Svou prací a zásluhami se zařadil k lidem, na které by Bělohrad neměl zapomenout.

Ze vzpomínek lázeňského lékaře MUDr. Aloise Mindla

Několik roků dojížděl do lázní dvakrát týdně zelinář z osady P. Po práci se vždy zastavil na hustou slatinnou lázeň, v níž se pravidelně vyspal. Jednou ho nemohli dvě hodiny najít – spal ve vaně. Od té doby musel během koupele zpívat mariánské písně, aby neusnul. Ženy v sousedních kabinách se přidávaly, a v lázních bylo tehdy jako v kostele.

Jiná epizoda: jedna paní, aby se nezašpinila od slatiny, přikryla vanu prostěradlem a lehla si na něj. Zda jí to pomohlo, není známo, ale byla s koupelí spokojena.

Další příhoda: pacient si spletl cestu a místo do lázní zamířil do Nového dvora, kde se chovaly ovce. Požádal ovčáka, aby mu v ovčí mrvě vykopal jámu, do níž se posadil a nechal se zahrabat po pás. Po hodině prý strašně páchl a chtěl se pak v lázních vykoupat ve vodě, ale nebylo mu to dovoleno.

(psáno v červenci 1932)

Autoři: Marie Klůzová, Pavel Šubr