Mezi význačné bělohradské rodáky patří také JUDr. Bedřich Pacák. Narodil se v Bělohradě dne 13. září 1846 ve starém dřevěném domku, který stál do roku 1892 na náměstí, kde je nyní zahrada Lázeňského hotelu. Dům patřil do té doby velkostatku a Pacákův otec v něm bydlel jako ředitel panství. Rodina se však odstěhovala ještě než malý Bedřich začal chodit do školy. Do školy pak chodil v Ledči nad Sázavou. Gymnasium vychodil v Jindřichově Hradci a práva vystudoval v Praze. Ruchu politického se účastnil již jako student a roku 1868 byl odsouzen pro pobuřující řeč ke studentům na 5 let do vězení. Tři roky si tam odbyl ve Svatováclavské věznici, načež byl amnestován. Roku 1872 dosáhl hodnosti doktora práv. Nějaký čas působil v redakci Národních listů, potom pracoval jako advokátní koncipient v Chrudimi, Poděbradech a Mělníce.
Roku 1883 se usadil jako samostatný advokát v Kutné Hoře. Tam začala ve velké míře jeho veřejná činnost. Byl starostou Sokola a členem obecního zastupitelstva. Roku 1889 a pak ještě v dalších třech obdobích byl zvolen zemským poslancem, později dvakrát poslancem říšským. Stal se předsedou Klubu českých poslanců ve Vídni. Byl členem rakouské delegace při jednání s Maďary. Za ministerského předsedy Badeniho se účastnil též jednání o jazykových nařízeních.
Dne 2. června 1906 se stal českým ministrem, krajanem, ve vládě ministerského předsedy barona Becka. Byl vyznamenán hodností tajného rady a velkokřížem železné koruny. Jeho zásluhou byla na říšské radě založena Slovanská jednota, Česká technika v Brně, zestátněno české gymnasium v Opavě a zřízen tam český učitelský ústav pro Slezsko. Také se zasloužil o zvelebení Kutné Hory a zachování tamních historických památek.
U nás v Bělohradě od dětských let nebyl. Poznal jsem jej až v roce 1906 v Liberci. Viděl jsem jej tam v celé ministerské parádě v průvodu císaře Františka Josefa, když navštívil Severočeskou výstavu v Liberci. Byl Dr. Pacák postavy malé, obtloustlé, ale čiperné. Obrýlený, se šedavými řídkými vousky pod nosem a na bradě.
Roku 1907, kdy jsem byl již doma, přijel do Bělohradu ještě jako ministr, ale v občanském šatě. V Hořicích byla slavnost odhalení Riegrova obelisku. Deputace všech místních spolků jej očekávaly v sále Lázeňského hotelu. Starosta Václav Vlach s ním celý polokruh obešel a všechny představil. Ministr každému něco vlídného řekl: „Nazdar bratři! Také jsem v Kutné Hoře sokoloval a rád na to vzpomínám!“
Byl zde však při této příležitosti poprvé a naposledy. Již více nepřijel. Zemřel ve Veltrusích dne 24. května 1914. Pohřben je na Vyšehradě.
Autor: Pavel Šubr