Původně jedna obec byla rozdělena na Horní a Dolní Javoří. Vedl k tomu velký rozdíl hospodářských vlastností, zejména zemědělství. Horní Javoří má ráz chudé horské osady, její sestra má ráz bohatší selské vesnice. Obec představuje jeden z nejcennějších souborů roubené lidové architektury s vyřezávanými lomenicemi z 19. století. Ty jsou výtvarným projevem prostých lidí. Chalupy a chaloupky, roubené i napůl zděné, s okénky do tří světových stran a s pruhovanou kresbou střídajícího se trámoví a bílé mazaniny, jsou pro tuto oblast typické. Dolní Javoří patří mezi nejhodnotnější vesnické lokality na Jičínsku a splňuje i nejpřísnější kritéria pro vyhlášení památkové zóny. Vesnice vznikla kolem roku 1534. Na vrcholu rozkvětu měla 130 obyvatel, hospodu, dva krejčí, ševce i malou textilní továrničku. Do padesátých let minulého století tu prosperovaly dva mlýny, jeden na Arnoštovském potoce a druhý pod obcí, využívající k pohonu vody Javorky.
Socha s reliéfem Panny Marie na soklu shlíží ze stráně už od roku 1851. Je chráněna sloupovou vidlicovou zvoničkou a vzrostlými lípami. Lípy Svobody sem občané zasadili po první světové válce hned čtyři: první na počest legií, druhou na paměť padlým vojínům, třetí vdovám po padlých a čtvrtou lípu agrární.