Ve druhé polovině 16. století byla Nová Ves (jak se tehdy nynější městečko Lázně Bělohrad jmenovalo) součástí peckovského panství, které vlastnil Jan Škopek z Bílých Otradovic. Po jeho smrti v roce 1594 byla pozůstalost dělena mezi jeho syny, což dalo základ pozdějšímu rozdělení obce.
Severní „horní“ část Nové Vsi připadla nejstaršímu ze synů, Karlu Škopkovi, a zůstala součástí Pecky. Jižní „dolní“ díl připadl mladšímu Petru Škopkovi a spolu s tvrzí Bělohradem tvořil součást bělohradského statku. Přestože se v následujícím století obě části opět spojily a staly se součástí bělohradského panství, každá z nich si i nadále zachovala svého vlastního rychtáře.
V průběhu času procházela Dolní Nová Ves dalšími proměnami. Její původní, rozsáhlé území se výrazně pozměnilo v roce 1722, kdy se z jejího středu vydělilo městečko Bělohrad. Od té doby tvořily Dolní Novou Ves dvě stavebně nesouvisející části – jedna se táhla od městečka k severu a druhá k jihu. Tento stav trval až do let 1805–1810, kdy se severní část definitivně oddělila a vznikla tak další z bělohradských čtvrtí – Prostřední Nová Ves.