Prof. RNDr. Emil Buchar, DrSc

Mládí a vzdělání

Prof. RNDr. Emil Buchar, DrSc se narodil 4. srpna 1901 v domě č.p. 68 v Horní Nové Vsi. Absolvoval měšťanskou školu a po ní v letech 1915 až 1921 reálku v Nové Pace. V letech 1921 až 1926 studoval astronomii na Přírodovědecké fakultě University Karlovy, kde v roce 1927 dosáhl doktorátu. Už předtím odcestoval do Alžíru na hvězdárnu v Bouzareah, kde 17. listopadu 1925 objevil novou planetu kroužící mezi Marsem a Jupiterem, kterou na počest své matky nazval Tynka. Ještě před koncem studií pracoval jako asistent v Astronomickém ústavu Karlovy university.

Vojenský zeměpisný ústav a habilitace

Po studiích Emil Buchar nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze, z něhož později vznikl Zeměměřičský úřad. V roce 1945 se habilitoval na Českém vysokém učení technickém na základě práce „Tížnicové odchylky a geoid v Československu“. V roce 1946 byl jmenován řádným profesorem astronomie a geofyziky na ČVUT v Praze a při ustavení Československé akademie věd v roce 1952 byl zvolen členem korespondentem a získal vědeckou hodnost doktora matematickofyzikálních věd.

Vědecká práce a objevy

Profesor Buchar se na počátku své vědecké dráhy věnoval hlavně pozorování a výpočtu drah dvojhvězd a planetek. V pozdějších letech se věnoval i pozorování komet a nezávisle objevil kometu 1939 III. Za působení ve Vojenském zeměpisném ústavu se zabýval geodetickou astronomií, především určováním zeměpisných souřadnic trigonometrických bodů základní sítě. K měření byl používán Nušlův-Fričův cirkumzenitál, který Buchar významně zdokonalil. Po válce, na ČVUT, zkonstruoval velký cirkumzenitál a vypracoval metodu výpočtu zeměpisných souřadnic, což umožňovalo s vysokou přesností určovat pohyby zemských pólů a změny rotace Země. Zabýval se i stabilitou drah umělých družic Měsíce a drahami sond k planetám Merkuru a Venuši, jakož i teorií využití geodetických družic. Pozoroval také řadu zatmění Měsíce.

Pedagogická a organizační činnost

Významná byla i pedagogická a organizační činnost prof. Buchara na ČVUT. Podílel se na výchově celé řady geodetů a vědeckých pracovníků. Vydal vysokoškolská skripta a učebnici sférické astronomie. Byl vedoucím Astronomické observatoře ČVUT, v roce 1948 jmenován děkanem Vysoké školy speciálních nauk ČVUT a později řadu let vedoucím katedry vyšší geodézie, astronomie a základů geofyziky. Aktivně působil v Československém národním komitétu pro COSPAR a dalších vědeckých komisích. Jeho práce byla oceněna čestným členstvím Československé astronomické společnosti při ČSAV, čestným členstvím Astronomickogeodetické společnosti Akademie věd SSSR, vyznamenáním Za zásluhy o výstavbu, medailemi Felberovou, Keplerovou, Kopernikovou a Hájkovou, čestnou plaketou ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo a Řádem práce.

Mezinárodní reprezentace

Profesor Buchar zastupoval naši republiku v řadě mezinárodních organizací. Byl členem Mezinárodní astronomické unie a jejích komisí, členem Mezinárodní astronautické akademie, členem byra a exekutivního výboru COSPAR a členem Mezinárodní astronautické unie.

Smrt a pocta

Profesor Emil Buchar zemřel 20. září 1979 v Příbrami po těžké chorobě. Časopis „Říše hvězd“ tehdy uvedl: „Odešel významný odborník v oboru astronomie a geodézie, zkušený vysokoškolský učitel a především dobrý člověk“. V září 1984 objevil astronom A. Mrkos z observatoře na Kleti planetku označenou 1984 RH, kterou na jeho paměť nazval Emil Buchar.