Lázně Bělohrad
Malebné městečko Lázně Bělohrad leží v podhůří Krkonoš v nádherné,ekologicky čisté kotlině. Na jihozápadě je chráněno modravým hřebenem Chlumu, na severu se vypíná Kamenná hůra, od západu hledí zříceniny hradů Kumburk a Bradlec i hora Tábor. Strážcem celé Bělohradské kotliny je Zvičina s turistickou chatou.
Bohatá ložiska rašeliny dala základ vzniku slatinných lázní. Dnes jsou zmodernizovány a poskytují dospělým i dětem procedury, které příznivě působí na všechna onemocnění pohybového ústrojí - revmatické choroby, bolesti páteře, Bechtěrevovu chorobu, artrózu, stavy po úrazech a ortopedických operacích. Lázně mají skvělé renomé doma i za hranicemi naší vlasti.
V Lázních Bělohradě působí národopisný soubor písní a tanců Hořeňák, který vznikl již v roce 1949. Má ve svém programu tance, zpěvy a lidová vyprávění z Podkrkonoší a Podzvičinska. Od roku 1975 je každoročně, vždy v druhé polovině června, pořadatelem slavností písní a tanců "Pod Zvičinou". Národopisných slavností se každoročně účastní významné soubory z domova i ze zahraničí.
V Lázních Bělohradě se narodil známý spisovatel Karel Václav Rais a celá řada dalších významných osobností.
Okolí je jedinečným krajinným celkem se spoustou lesů i udržovaných staveb lidové architektury. Oblast je protkána hustou sítí značených turistických cest. Nově se značí i cykloturistické trasy.
K nedalekému výletnímu místu Byšičky se váže děj balady K.J.Erbena Svatební košile z básnické sbírky Kytice. Od byšičského kostelíka je pěkný výhled s novou křížovou cestou. Krkonošská vyhlídka je jednou z nejkrásnějších vcelé oblasti. V obci Dolní Javoří najdete rázovité chalupy. Rozcestí turisticky značených cest se nachází na bělohradském náměstí.
K nejzajímavějším historickým památkám v okolí patří hrad Pecka. Sochařskou a kamenickou tradici reprezentují Hořice - město kamenné krásy. S neobyčejně pestrou geologickou rozmanitostí kraje se seznámíte v novopacké klenotnici. Navštěvovaný je i rodný domek K.J.Erbena v Miletíně. Atraktivitu kraje znásobuje známá ZOO Safari ve Dvoře Králové.
Prostřední Nová Ves
Nejmladší z dnešních bělohradských čtvrtí je Prostřední Nová Ves, která vznikla a samosprávu získala až v 19. století, kdy se oddělením od Dolní Nové Vsi.
V r. 1722 se od Dolní Nové Vsi oddělila její středová část zahrnující zhruba prostor dnešního bělohradského náměstí K. V. Raise a zástavba tohoto místa byla povýšena na městečko nazvané Bělohrad. Od té doby pak Dolní Novou Ves tvořily dvě stavebně nesouvisející části, z nichž jedna se táhla od městečka k severu, druhá pak od městečka k jihu. Tento ne zcela vhodný stav přetrval až do r. 1805, kdy v celém českém království a tedy i na bělohradském panství došlo již k druhému a konečnému číslování domů. Při něm domy v dnešní D. N. Vsi a domy v dnešní P. N. Vsi byly očíslovány samostatně i když obě části stále patřily pod Dolní Novou Ves. Vznikl tak velmi nepříjemný stav, neboť v jedné vsi byly pak vždy dva domy se stejným číslem popisným. K vyřešení došlo až v r. 1810, kdy se severní část osamostatnila, dostala svého rychtáře a i jméno Prostřední Nová Ves.
Prostřední Nová Ves na severu začíná nedaleko pod benzinovou čerpací stanicí a stavebně navazuje na Horní Novou Ves. Na jihu končí kousek nad náměstím K. V. Raise, zhruba tam, kde se před prvním domem této vsi označeným čp. 1 již mnohá desetiletí pne mohutná a zdálky viditelná lípa.
Dolní Nová Ves
V druhé polovině 16. století byla značně protáhlá Nová Ves (jak se tehdy nynější městečko Lázně Bělohrad jmenovalo) součástí peckovského panství, které spolu s hradem Peckou vlastnil Jan Škopek z Bílých Otradovic. Když Po jeho smrti byla v r. 1594 pozůstalost dělena mezi syny, připadl severní a s ohledem k toku Javorky „horní" díl Nové Vsi nejstaršímu ze synů Karlu Škopkovi a zůstal součástí Pecky. Jižní díl, tedy „dolní", připadl pak mladšímu Petru Škopkovi a spolu s tvrzí Bělohradem byl součástí statku bělohradského. A zde je prvopočátek dnešních názvů Horní a Dolní Nová Ves. I když u následujícím století se obě části opět a již natrvalo spojily a staly se součástí bělohradského panství, přesto si každý z dílů zachoval svého rychtáře.
Horní Nová Ves
Geneze názvu Horní Nová Ves je shodná s genezí názvu pro Doíní Novou Ves, která je zmiňována a vysvětlena na předchozích stránkách této publikace. Dále se tedy k r. 1594, kdy byl dělen majetek Zůstavitele Jana Škopka z Bílých Otradovic mezi jeho syny a kdy bylo zapotřebí nějak označit oba díly mezi dědice rozděleně Nové Vsi. Severní „ horní" díl (odtud název Horní Nová Ves) spolu s Novým dvorem pod Byšičky připadl nejstaršímu ze synů Kartu Škopkovi a zůstat součástí Pecky. Vdova po Karlovi se roku 1603 provdá ta za Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a ten se stal majitelem panství. Až v průběhu třicetileté války byla Horní Nová Ves již natrvalo připojena k bělohradskému panství a opět se tak spojila s částí „dolní". Nutno podotknout, že jíž v dávno zaniklém „Kartouzském mlýně" čp. 45 v devadesátých letech 17. století mlynařil a v r. 1715 zemřel „praprapředek" JUDr. svob. pána Fr. Lad. Riegera, českého politika 19. století a zetě Fr. Palackého.
Dnešní bělohradská „čtvrť" Horní Nová Ves začíná na severu na úpatí jižních svahů Hůry, táhne se po obou březích Javorky a na jihu nedaleko pod benzinovou čerpací stanicí stavebně navazuje na Prostřední Novou Ves.
Dnešní bělohradská „čtvrť" Dolní Nová Ves začíná hned pod kostelem a je již jen zbytkem původní, o hodně rozsáhlejší tehdejší Dolní Nové Vsi. Nejprve se v r. 1722 z jejího středu kolem zámku vydělilo městečko Bělohrad, v rozmezí let 1805 - 1810 se pak oddělila její severní část a vznikla další z bělohradských čtvrtí - Prostřední Nová Ves.
