Rodina Vojtíškova

Rodina Vojtíškova (1942–2002)

Tragédie bělohradské rodiny

Pocity tajemna, hrdinství, odvahy a zrady jsem jako kluk vnímal, když jsem při cestě ze školy pravidelně míjel pamětní desku připomínající tragédii bělohradské rodiny Vojtíškovy. Dozvídal jsem se o parašutistech, atentátu na Heydricha, zrádci Čurdovi a o období heydrichiády, jednoho z nejkrutějších období historie českého národa.

Osudný červen 1942

Vraťme se o šedesát let zpět do válečného roku 1942. Osudného rána 17. června zastavili u rodinného domku Vojtíškových gestapáci se silným policejním doprovodem. Zatkli tiskaře Jana Vojtíška, jeho ženu Boženu i dceru Boženku, která měla týden před svatbou. Pro syna Jana, který byl ženatý a měl půlroční dcerku Janičku, dojeli do jeho bytu u Bažantnice, druhého syna Adolfa zatkli na Horkách u Staré Paky. Odvedli i Boženčina snoubence Jelínka, který pracoval na Okresním úřadě v Mnichově Hradišti.

Janova žena Kristina s malou Janičkou odjela po zatčení příbuzných ke svým rodičům do Starých Benátek. Zde se schovala u kamarádky Anny Řípové, manželky tajemníka městského úřadu Karla Řípy. O dva měsíce později zapadly dveře pankráckého vězení i za ní, stejně jako za zřízencem tiskárny Jaroslavem Trojánkem. Ten jako jediný ještě uviděl Bělohrad, když ho gestapáci přivezli, aby ukázal místo, kde zakopal anglickou pistoli mladého Jana Vojtíška.

Zapojení do odboje

Zatčení Vojtíškových způsobilo v Bělohradě zděšení. Tiskli snad letáky, potravinové lístky či falešné průkazy? Nebo měli něco společného s atentátem na Heydricha? Až po válce se ukázalo, že mladý Jan Vojtíšek byl zapojen do ilegální organizace a zajišťoval úkryt shozeným parašutistům. Legendární inzerát „Koupím slovník jazyka českého. Nabídky na adresu Jan Vojtíšek, Lázně Bělohrad 354“, který vyšel začátkem května 1942 v Národní politice, přivedl ty, kteří měli ukončit život říšského protektora, do Bělohradu.

Jak se celá věc prozradila, vysvětlil po válce Dr. Jan Jína, spoluvězeň Jana Vojtíška staršího v Terezíně: „Důvěřivost ve slovo Frankovo, že nebude nikdo trestán, kdo se včas přihlásí, že poskytl neznámé osobě nocleh v kritické době kolem Heydrichova atentátu, byla hlubokým omylem.“ Svou roli sehrál i nechvalně proslulý zrádce Karel Čurda ze skupiny Out Distance, který gestapu prozradil atentátníky Gabčíka a Kubiše i úkryty v Pardubicích, Plzni, Bělohradě a Praze.

Osudy rodiny a malé Janičky

Přesné osudy jednotlivých členů rodiny nejsou úplně známy. Dochovala se zpráva, že Kristina Vojtíšková a Jaroslav Trojánek byli popraveni 24. října 1942 v Mauthausenu. Ostatní jsou v seznamu 252 osob, které stanný soud v Praze odsoudil 29. září 1942 k trestu smrti.

Ani malou Janičku, která strávila podzim 1942 u rodiny Řípových, nenechali gestapáci na pokoji. 23. listopadu ji převezli do nemocnice v Krči, kde měla společně s dětmi z Lidic sloužit k pokusům. Prodělala těžké nemoci a byla psychicky i fyzicky mučena. Řípovi však sledovali její osud a po osvobození ji dostali zpět. Téměř tří a půlletá Jana se tak vrátila do Benátek – zubožená, nemocná a poznamenaná válkou.

Život po válce a památka

Díky obětavosti pěstounů a lékařů absolvovala základní školu a začala studovat konzervatoř. Kvůli zdravotním problémům však studium nedokončila. Jana Vojtíšková (později Rejhonová) pracovala jako administrativní pracovnice v benátském Karborundu a věnovala se krasobruslení a rychlobruslení. Měla dvě děti – Josefa a Janu. „Mně sport pomohl překonat mnohé těžké chvíle,“ vzpomíná dnes žena, jejímž snem je vrátit se do Lázní Bělohradu.

Ještě za okupace se bělohradští vlastenci snažili objasnit osud nacisty vyvražděné rodiny a důstojně uctít její památku. To se jim podařilo slavnostním odhalením pamětní desky, kterého se zúčastnila i malá Janička se svými pěstouny Annou a Karlem Řípovými.